Jiří Bárta patří - a bezesporu po zásluze - k nejvyhledávanějším, výjimečně talentovaným violoncellistům současné generace. Je častým hostem předních orchestrů, ale rád a často se věnuje i komorní hře. Při natáčení pro Supraphon vlastně předběhl letošní dvojité bachovské výročí. Vybral si totiž Suity pro sólové violoncello Johanna Sebastiana Bacha (1685-1750). Jeden z nejmohutnějších (doslova i obrazně) skladatelských zjevů v celých dějinách hudby je komponoval v době svého kapelnického působení na dvoře v Köthenu v letech 1717 až 1723. Tehdy se umění violoncellové hry začínalo teprve šířit Evropou a právě Bach, ačkoli nebyl specializovaným hráčem na tento nástroj, je zřejmě prvním skladatelem v tomto oboru a také jedním z prvních tvůrců velkého violoncellového díla bez doprovodu. Suity, které Bach zřejmě skládal pro některého z virtuosů působících na köthenském dvoře, jsou jakýmsi protipólem sonát a partit houslových. Je v nich však méně využívána hra v dvojhmatech a akordech, více tu zaznívá melodika durová než mollová. Bachův cyklus je naplněn velkou hudební invencí, obdivuhodně široký, přesto však jasný je i jeho výrazový rejstřík.
Seznam skladeb:
Suita pro violoncello č. 4 Es dur, 185
Prélude, 185
Allemande, 185
Courante, 185
Sarabande, 185
Bourrée I,II, 185
Gigue, 185
Suita pro violoncello č. 5 c moll, 185
Prélude, 185
Allemande, 185
Courante, 185
Sarabande, 185
Gavotte I., II, 185
Gigue, 185
Suita pro violoncello č. 6 D dur, 185
Prélude, 185
Allemande, 185
Courante, 185
Sarabande, 185
Gavotte I, II, 185
Gigue, 185