Koubková, Kratochvíl, Ackerman, Kučera : Znění a snění

Tracklist:

01 Swinguj co to dá radí Jana Koubková (Jana Koubková) 4:55
02 Jinokraj (Martin Kratochvíl) 6:27
03 Chce se mi spát (Jana Koubková/Jana Koubková) 5:22
04 Co říkáš Joe? (Joe Kučera) 7:19
05 Lehce a netlačit na pilu (Tony Ackerman) 6:39
06 Naléhavá (Tony Ackerman) 4:04
07 Každý sám (Joe Kučera) 6:12
08 Znění a snění (Martin Kratochvíl) 4:31

Jana Koubková vocal
Martin Kratochvíl piano
Tony Ackerman guitars
Joe Kučera sax

Všichni byli už pěkně unavení po celodenním natáčení filmové hudby na Budíkově. Joe po dlouhé cestě z Berlína, Tony zas přijel odněkud ze severu, kde teď bydlí. Jana měla navíc bolavou nohu a nebylo jí moc do zpěvu, spíš sháněla prášek na utišení bolesti. Ani alkohol nepomohl. Byl dlouhý zimní večer 29. listopadu 2018. Už nevím kdo, nejspíš Joe, zamumlal něco jako proč už skončit když jsme se tak obtížně scházeli, a požádal Matěje v režii ať zhasne světlo a rozsvítí červenou… Nesetkalo se to s žádným moc kladným ohlasem, ale nějak se začalo. Dál už o tom nemohu moc referovat, protože jsem upadl do takového unaveného tranzu a zvláštní uvolněnosti, kdy vlastně o nic nejde, smluvené nahrávání pro film máme už za sebou a tak si jen tak úplně, ale úplně nezávazně něco zahrajeme. „Lehce a netlačit na pilu“ stačila ještě oznámit Jana a už to jelo. Vypadlo z nás osm skladeb, každá inspirovaná (a autorsky připsaná) tomu, kdo začal, kdo položil první tóny a ustavil náladu i pocit. Pak muzika dlouho ležela a skoro jsem na ní zapomněl. Když jsem si jí po čase pustil, jako bych vůbec nevěřil, že s ní mám cokoli společného, místy jsem ani nevěřil, že to sám hraji. Tak to cítili i ostatní, kterým jsem nahrávky poslal. Myslel jsem nejdřív na to, že je nějak sestříhám a zkrátím, ale každý pokus do muziky zasahovat vyvolával pocit násilného přerušení toho snového toku. Zhruba po roce jsem zas požádal všechny spoluhráče, aby zvážili vydání. Jana i Joe byli pro, Tony napsal, že každé další CD má být silným autorským i interpretačním počinem a že by vydání spíš nedoporučoval. Chvíli trvalo, než jsem ho přesvědčil, že tohle JE ta pravá hudba, esence hravosti a tonální i rytmické svobody. To je to setkání s transcendentnem, který hudba umí zprostředkovat. Ať kritici definují, co je to vlastně za žánr. Nevím, ale je to ryzí hudba, to nejlepší, co jsme bez dlouhého mudrování a vymýšlení v temném studiu na Budíkově tehdy zahráli. Posuďte sami.