Bohuslav Martinů : Předehra pro orchestr, Rapsodie pro velký orchestr, Sinfonia Concertante, Concerto grosso, Paraboly

Mezi autory s nejosobitějším zvukovým rukopisem (zkušený posluchač jej spolehlivě identifikuje po několika málo taktech) patří český skladatel Bohuslav Martinů (1890-1959). Pařížský žák Alberta Roussela se od opojení jazzem a expresionistické výrazovosti postupně a neomylně dopracoval k vlastnímu nenapodobitelnému stylu, ale pátrali-li bychom přece, který z podnětů západoevropské meziválečné hudební avantgardy měl na něj nejsilnější a nejtrvalejší slohový vliv, byl by to určitě neoklasicismus, popřípadě podněty neobarokní hudební dikce. A právě tato východiska rozpoznáme na většině snímků reprezentativního digitálního výběru orchestrálních skladeb Bohuslava Martinů pod charismatickou taktovkou Jiřího Bělohlávka, inspirující hráčské individuality České filharmonie k umělecky svrchovanému a soustředěnému výkonu. Neoklasické a neobarokní inspirace v díle Bohuslava Martinů. Tato nahrávka byla pořízena v roce 1991.

Seznam skladeb:
Předehra pro orchestr /Ouvertura/, H. 345, 99
Rapsodie pro velký orchestr (Allegro symphonique), H. 171, 99
Koncertantní symfonie pro dva orchestry, H. 219, 99
Concerto grosso pro komorní orchestr, H. 263, 99
Paraboly pro velký orchestr, H. 367, 99