Arthur Conan Doyle, čtou O. Kaiser, J. Lábus a další : Sherlock Holmes - Studie v šarlatové

První společný případ Sherlocka Holmese a dr. Watsona

Účinkují: Sherlock Holmes – Oldřich Kaiser, dr. Watson – Jiří Lábus a dále Tomáš Töpfer, Jiří Samek, Petr Pelzer, Jan Schmid, Jana Synková, Petr Pospíchal
Délka nahrávky 59:54 minut

Rozhlasová nahrávka z roku 1989 v režii Karla Weinlicha.

Traduje se, že Sir Arthur Conan Doyle (1859–1930) začal literárně tvořit ve volných chvílích, kdy čekal na pacienty ve své ordinaci. Jestli pak při vyšetření používal i deduktivní metodu, kterou proslavil ve svých detektivních příbězích, to se již neví. Ví se však, že právě tuto metodu odpozoroval za medicínských studií od svého profesora, který si s potěšením pohrával s úsudky o svých pacientech při jejich první návštěvě.

Stejně jako Sherlock Holmes vynikal Doyle v ledasčem, vedle medicíny a literatury se věnoval historii, zabýval se sportem, byl reformátorem právního systému, a dokonce se několikrát osvědčil jako detektiv.

První detektivní román vydal Doyle v roce 1887, jmenoval se Studie v šarlatové a poprvé v něm představil slavnou dvojici – geniálního detektiva Sherlocka Holmese a jeho věrného přítele a zároveň vypravěče Holmesových případů doktora Watsona. U čtenářů však více zabrala až druhá kniha Znamení čtyř. Po ní následovala výhodná objednávka Strand Magazinu na sérii povídek s Holmesem. Doyle nakonec těchto povídek napsal celkem šestapadesát a na jejich zápletkách se učili řemeslu další detektivní autoři, zatímco některé Holmesovy detektivní postupy prý přebírali policisté ze slavného Scotland Yardu. Příběhy byly tak úspěšné, že se na Strand Magazine stály fronty. Je paradoxem, že povídky, které mu vynesly největší úspěch, psal Doyle kvůli obživě. A protože ho odváděly od psaní vážné literatury, pokusil se – věren svému žánru – Sherlocka Holmese zabít. Rozhořčené protesty čtenářů, a dokonce samotné královny Victorie ho však přiměly – i když odolával dlouhých deset let – Holmese vrátit mezi živé.
Hynek Pekárek