Bedřich Smetana : Dalibor

Jednou z prvních nahrávek kompletních českých oper poválečného Československa a tehdy nového vydavatelství Supraphon byl záznam Smetanova Dalibora z podzimu 1950, uskutečněný ve studiu Domovina. Pro realizaci tohoto snímku se sešla skutečná plejáda českého interpretačního umění. Za dirigentský pult vystoupil dvaatřicetiletý Jaroslav Krombholc, žák Václava Talicha, a přizval si ke spolupráci vedle sbormistra Jarmila Burghausera pěvecké trojhvězdí pražského Národního divadla tenoristu Beno Blachuta(Dalibor), sopranistku Marii Podvalovou (Milada) a barytonistu Václava Bednáře (král Vladislav). Děj Dalibora má historické pozadí, jež vylíčil Viktorin Kormel ze Všehrd a Palacký ho převzal do svých Dějin národa českého. Někdy se o Daliborovi v zahraniční muzikologické literatuře hovoří jako o českém "Fideliovi". Paralela se nabízí v přestrojení hlavní hrdinky do mužských šatů. Milada je však zcela jiného založení, než věrně oddaná Leonora. Nejde zde o manželskou lásku, nýbrž o stravující vášeň, jíž proti své vůli a zdravému rozumu vzplane žena, poté co spatří muže netušeného vzrůstu, energických gest a neochvějného rozhodnutí pomstít smrt zabitého přítele Zdeňka. Zvukový záznam nahrávky byl pořízen v roce 1950.