Bohatost, vtipnost a ojedinělost hudebních nápadů českého skladatele H.I.F.Bibera spolu s jeho kompoziční dovedností i náročností sólových partů stále více udivují milovníci hudby.
Když se biskup Lichtenstein v roce 1670 sháněl po novém hudebníkovi na uvolněné komornické místo, zmínil se ve svém dopise Schmelzerovi, že "uprchlý Biber totiž hrál nejen na housle, basu a violu da gamba, ale vyznal se trochu i v komposici". Nabízí se nám zajímavé srovnání jeho plynulého stylu se stylem kroměřížského kolegy trubače Pavla Vejvanovského. Možná spolu studovali, oba si jeden druhého vážili jako virtuza na svůj nástroj, inspirovali se vzájemně ke stylizaci svých partů a zůstali spolu po celý život v kontaktu, díky kterému se nám vůbec v Kroměříži Biberovy skladby dodnes dochovaly. Jejich skladby, na poslech často velmi podobné (a moderními edicemi také často přiřknuté Vejvanovskému) se nejvíce liší hudební gramatičností zápisu a vypracováním vnitřních hlasů a basu. Sólové houslové party Biberových skladeb patří technicky mezi nejnáročnější, jaké kdy byly pro tento nástroj napsány a party určené Vejvanovskému jsou dodnes na přirozené trompetě "stěží splnitelné".
Seznam skladeb:
Sonata á 6-Biber, 339
Laetatus Sum á 7-Biber, 499
Sonata á 6, 298
Sonata á 3-?, 253
Sonata á 3-AB, 290
In Sole Posuisti á 2-?, 397
Sonata á 3-AB, 377
Battalia á 10-Biber, 543
Balletti Lamentabili á 4-Biber, 519
Sonata á 4-H.B., 240
Serenada á 5-Biber, 566