Emil Viklický : Jazz na Hradě

Uprostřed prázdnin roku 1995 přilákal jazzové příznivce do Lucerny bez ohledu na vrcholící okurkovou sezónu Wynton Marsalis. Vedle této hvězdy ale na koncertu Lincoln Center Jazz Orchestra svými výkony publikum nadchli i další sólisté - mezi nimi trumpetista Marcus Printup. Hudební životopis čtyřicátníka z města Convers ve státě Georgia se začal tradičně psát v kostele a pokračoval ve středoškolských kapelách. Nadějný mladík později vynikl nad úroveň univerzitního jazzového orchestru v Atlantě, a proto přestoupil na univerzitu v Jacksonvillu na severní Floridě, kde své rozvíjející se schopnosti výrazně prosadil ve významných soutěžích (např. National Collegiate Jazz Competition nebo Thelonious Monk International Trumpet Competition 1991). Tehdy si jeho talentu všimnul pianista Marcus Roberts, jenž mu nabídnutou spoluprací otevřel cestu k partnerství s dalšími významnými umělci, jako např. Carl Allen, Betty Carter, Bob Belden nebo hudební ředitel programu Jazz at Lincoln Center Wynton Marsalis. Trumpetista, jehož stylovou orientaci výrazně ovlivnily legendy jako Booker Little nebo Fats Navarro, prohlašuje, že o svůj umělecký růst pečuje hlavně poslechem hudby Thelonia Monka, Dizzyho Gillespieho, Clifforda Browna, Lee Morgana a dalších velikánů moderního mainstreamu. Roky na přelomu 20. a 21. století nestrávil pouze po Marsalisově boku, ale hostoval také s Cyrusem Chestnutem, Madeleine Peyroux a mnoha dalšími známými osobnostmi. Milovníky hard bopu pak potěšil svým gramofonovým debutem Song for the Beautiful Woman (1994) a o dva roky později natočil podobné album, kterým v duchu názvu Unveiled (Odhalený) odstranil balastní závoje z půvabů hardbopové podstaty. Na CD Nocturnal Traces (1998) nabídl komplementárně k původním novinkám také oblíbené evergreeny (např. Have You Met Miss Jones nebo Ain‘t Misbehavin‘) a silnou soul jazzovou konotací na titulu The New Boogaloo (2002) oslovil ortodoxní příznivce hudby ve stylu Jazz Messengers nebo Horace Silvera. V loňském roce pak doplnil svou diskografii o album Peace in the Abstract. Hvězda současné světové jazzové scény bude mít v dalším koncertu cyklu Jazz na Hradě rovnocenné umělecké partnery v trojici domácích protagonistů. Renomované sólisty vyneslo na čelné pozice mezi naší elitou hudební nadání, které pianista Emil Viklický, kontrabasista František Uhlíř a bubeník Laco Tropp beze zbytku odevzdali hudební Múze. Díky šťastnému propojení muzikálních dispozic s jazzovým zápalem dosáhli vysoké míry erudice, tvořivé flexibility a komunikativní pohotovosti, kterou při spolupráci na pódiu nebo ve studiu mnohokrát ocenila řada věhlasných zahraničních kolegů.