Helena Rytířová, čte Jiří Lábus : Život byl pes

Tak tady jsem! Já, pes Život! Mysleli jste snad, že to nezvládnu? To bych se nesměl jmenovat Život. Dokázal jsem spoustu věcí... Najít cestu zpátky k paničce, a když jsem se ztratil, dokonce jsem potkal i psí lásku. Také jsem paničku rozesmál vždy, když byla smutná. Cestu do její postele znám dokonale. Ale hlavně doufám, že jsem jí svou přítomností zvládl také obohatit život.

Voříšek jménem Život vypráví své roztomile nebojácné paměti, a protože jeho psí nitro je podobné tomu lidskému, předává nám spoustu drobných poselství i smutného moudra: „Svět se hemží voříšky a na výsluní se pyšní jen pár cacibů, to si přiznejte“, nebo třeba: „Do psí boudy, já zapomněl, že vám lidem záleží na rase…“Jeho prostřednictvím poznáme psí teritoria v parku na Letné: psí zeď nářků, psí bulvár, ale i štamgasty letenské hospůdky a bezdomovce, kterým říká pouliční chlapíci. Jeho svět se ale točí okolo paničky: „Jsem její kumpán, kamarád do nepohody, odraz její povahy, jsem její Život.“ Také se za ni modlí: „Bože, ochraňuj moji paničku, ty sám nejlíp víš, jaký umí být život pes!“

Čte Jiří Lábus
Délka mahrávky 2 hodiny 36 minut